Hana Randová: Tábor je mou prací i koníčkem

Sedmička, říjen 2010

O rozhovor jsme před komunálními volbami požádali starostku Tábora Ing. Hanu Randovou.

Co pro Vás Tábor znamená?

Tábor je místo, kde mám kořeny, kde žiji a které mám moc ráda. Chtěla bych poděkovat všem, díky jejichž hlasu jsem měla poslední čtyři roky možnost být starostkou Tábora, pro mě nejkrásnějšího města na světě.

Jaká je Vaše původní profese?

Vystudovala jsem Vysokou školu chemicko-technologickou. Před tím, než jsem se stala starostkou, jsem pracovala jako vedoucí odboru životního prostředí města Tábora. A právě tato zkušenost se mi velmi hodila, protože odbor měl (a dosud má) velmi široký záběr a s kolegy jsme řešili celou řadu různých problémů.

Takže Vás jako starostku nic nepřekvapilo?

To samozřejmě ne. Myslela jsem si, že o práci lidí na radnici mám docela přehled, ale má představa zdaleka nebyla úplná. Spoustu věcí jsem se musela učit za pochodu. A změny nastaly i v osobním životě. Jako řadový úředník jsem se mohla věnovat svým zálibám – čtení, sportu, cestování, cizím jazykům a své skvělé rodině, protože jsem měla dostatek volného času. Jako starostka jsem měla v podstatě jen jednoho velkého koníčka – Tábor. Naštěstí jsou dcery už dospělé, tolik už mě nepotřebují a mám také tolerantního manžela, který mne ve všem podporuje.

Co Vám funkce starostky dala?

Získala jsem hodně zkušeností a v mnohém i nový pohled na některé záležitosti. Mou výhodou bylo, že jsem úřad znala, ale rychle jsem se musela zorientovat v některých komplikovanějších případech a začít je společně s kolegy řešit. Práce svých kolegů si velmi vážím, ať pracují na vedoucích postech, nebo jako řadoví úředníci. Když si člověk dokáže program dobře zorganizovat a má kolem sebe šikovný a spolehlivý tým, tak dokáže zvládnout hodně. Ve stresových situacích se nejlépe pozná, na koho je 100% spolehnutí a kdo trochu postává opodál…. I to je skvělá zkušenost.

A co vzala?

Ztratila jsem hlavně čas na rodinu i přátele, protože práce starostky není na osm hodin denně. Možná jsem přišla i o část iluzí, protože ne každý drží slovo. A také o část soukromí. Najednou lidé začali nejen komentovat mou práci, ale také vzhled. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla.

Vzhled jste změnila?

Každopádně už jsem si nemohla dovolit nepřemýšlet o tom, co mám na sobě. Funkce starosty i starostky je do značné míry reprezentační a oblečení k tomu patří. Začala jsem si také kupovat podstatně kvalitnější boty, protože když jste na nohou od rána do noci, špatná obuv vám to může pěkně znepříjemnit.

Jak komentují Vaši práci přátelé?

Většina z nás má hodně kamarádů a známých, ale těch opravdových přátel, kterým můžete zavolat i o půlnoci, těch je jen pár. A zůstávají, ať jste dole nebo nahoře, nikdy se na vás nevykašlou. To, že mi zůstali, i když jsem na ně měla minimum času, je výhra.

Z čeho máte radost a co naopak považujete za nedodělanou práci?

V uplynulém volebním období jsme se snažili hlavně čerpat evropské dotace na rozvoj Tábora, protože šance na evropské peníze z posledních let se nebude opakovat. Podařilo se nám investovat do dopravy, životního prostředí, školství, bydlení, revitalizace sídlišť i do vodohospodářské infrastruktury. Jsem pyšná hlavně na projekty, které se rodily těžce, ale dnes už si bez nich nikdo neumí Tábor představit. Typickým příkladem je třeba most přes nádraží ČD, který nakonec město nemuselo platit z rozpočtu. I další státní investice, zejména do dopravní infrastruktury, jsou pro nás přínosem, ať jde o IV. železniční koridor, další kousek dálnice, nebo podchod pod nádražím. Radost mám i ze spousty dalších věcí – třeba proměny Náchodského sídliště, odpočinkových zón Jordán a Komora, investic do škol a školek, privatizace bytů... Skvělé je i to, že jsme získali dotaci na odstranění sedimentu z Jordánu a výstavbu spodní výpusti. Je za tím několik let práce řady lidí, kterým moc děkuji.

A ty nedodělky?

Samozřejmě je toho ještě hodně, co se nám nepovedlo dotáhnout do konce, protože ekonomická krize se podepsala nejen na příjmové stránce rozpočtu města, ale i v omezení dotačních titulů kraje i státu. Zatím jsme nedostali třeba dotaci na úpravu povrchů na Starém městě, nemohli jsme ani zahájit práce na Jordánu kvůli tomu, že poražení zhotovitelé se odvolali a řízení zatím nebylo ukončeno. Čeká nás dokončení velkého vodohospodářského projektu i spousta projektů v jednotlivých městských částech - jen jejich vyjmenování by zabralo několik stránek.

Co byste Táboru do budoucna přála?

Aby byl stále krásnější, aby tady žili lidé spokojeně a aby nám i do budoucna byl nakloněn kraj i stát. Kandiduji za ODS a věřím, že lidé ocení to pozitivní, co se nám povedlo, i to, co občanští demokraté nabízejí na celostátní úrovni. Nemám ráda plané sliby, ale pokud dostanu od voličů znovu důvěru, chci udělat pro Tábor vše, co bude v mých silách. Věřím, že se stejným odhodláním k volbám přistupují i ostatní kandidáti. Táboru přeji, aby po volbách zasedli v zastupitelstvu lidé, kterým nejde o kariéru, ale hlavně o naše město a jeho občany. Dovolte mi na závěr ještě jednu poznámku. Jako starostka jsem se setkala se spoustou skvělých lidí a vždy jsem mohla být pyšná na to, jak krásné město je mým domovem. Ale to není jen moje zásluha. Děkuji všem na radnici, ve všech městských fi rmách, ale i také všem místním podnikatelům, neziskovým organizacím a občanům za jejich snahu Tábor dál rozvíjet. Jsem vděčná za všechny reakce lidí, i ty negativní, protože potvrzují, jak máme všichni Tábor rádi. Děkuji Vám všem.