Pavel Eybert | Jaké máme školství?

Deník, 4.5.2011

Začnu starým bonmotem, který říká, že navzdory tomu, jaké máme vedení ministerstva školství, máme školství pořád na dobré úrovni. Jak je tedy možné, že při zkoumání kvality výstupů z našich škol se v mezinárodním hodnocení propadáme? Vysvětlení je několik. Chtěl bych upozornit na ta, která jsou dle mého názorů rozhodující.

Pro úspěšnost České republiky v budoucnosti je rozhodující její konkurenceschopnost pracovních sil.

V dnešním globálním světě je to nezbytné. Podívejme se však na to, jakou motivaci konkurencí mají naši žáci pro vstup na střední stupeň vzdělávání, ale i při vstupu do vysokých škol. Dá se říci, že skoro nulovou. Dnešní střední školy (a učiliště s maturitou) se doslova přetahují o žáky, kteří vycházejí ze základních škol. Že mají i několik čtyřek na vysvědčení, to nevadí. Školu je třeba naplnit na maximum, za každého studenta jsou škole přece poukazovány finance. Děti i rodiče to vědí.

A tak až na ctižádostivé žáky, kteří chtějí chodit na prestižní školu, nemají důvod dostatečně se připravovat na přijímací zkoušky. Připravených míst na středním školství je minimálně o 40 procent víc než vycházejících žáků. Vůle provést optimalizaci středního školství je na krajích minimální. Školy, jejich ředitelé, učitelé, ale také studenti naříkají nad podfinancováním škol, prostředky se však rozmělňují a využívají se tak neúčelně.

Studuje-li více než 90 procent populace školu zakončenou maturitou (a skoro všichni ji získají), není divu, že kvalita výstupu musí být nutně nižší než v dobách, kdy maturity skládalo méně než polovina populace. Gausova křivka hodnoty inteligence populace je v tomto smyslu víc než vypovídající. Naprosto shodná situace je ve vysokém školství. Pokud mám správné informace, studuje dnes ve všech formách vysokoškolského studia v ČR na 400 tisíc lidí. Je-li průměrná doba studia 5 let a v populačním ročníku je 100 tisíc lidí, pak v současné době studuje vysoké školy na 80 procent lidí populačních ročníků, které jsou ve věku pro vysokoškolská studia. Nechci nikoho podceňovat, že by však tímto enormním rozvojem počtu studentů středních a vysokých škol zákonitě nedošlo ke snížení kvality výstupů, není možné.

V souvislosti se zvýšením počtu studentů nutně muselo dojít k navýšení počtu vyučujících. Máme dostatečný počet kvalitních vyučujících? Obávám se, že ne. Máme dost prostředků na školství v tomto extrémně širokém rozsahu? Určitě také ne, aby mohlo být na solidní úrovni. Jak z toho ven? Zdánlivě jednoduše. Tam, kde není dostatečný počet kvalitních studentů, zmenšit rozměr škol, tím celého školství. Ostatně plýtváme prostředky ve školství i jinak. Počítejte se mnou: tříleté dítě nastoupí do mateřské školy. Do základní školy nastupují od 6, ale také i 7 let. Na základní škole je 9 let, na učilišti 3 roky, další dva na nástavbě k maturitě, ti "šikovnější" si přidají ještě dva roky na VOŠ a na vysoké škole pak studují 5 až 6 let nebo i víc, pokud několikrát přestoupí z jedné VŠ na jinou. Takže není problém strávit ve školství 25 let i více. To je víc než třetina průměrné délky života! Připočteme-li věk před nástupem do mateřské školy a dobu strávenou v důchodu, je jasné, že v produktivním věku strávíme méně než polovinu života. Z toho pak vyplývá, že jeden pracující musí zabezpečit nejméně jednoho člověka, který nepracuje. A kromě jiného financuje ze své práce i školství, důchody.

Na závěr zmíním ještě jeden faktor dnešní snížené připravenosti žáků a studentů. Je jím bezpochyby nižší kázeň. Je samozřejmé, že hodně záleží na kvalitě vyučujících a na tom, jak žáky dokáží zaujmout. Bez podpory ze strany rodičů i společnosti však mají s kázní některých jedinců problémy i vynikající pedagogové. A takoví jedinci dokáží rozložit i celý třídní kolektiv. Nedokážemeli se postavit k chování takových žáků rázně, a to třeba i vyloučením ze školy (včetně ZŠ), budou slušní trpět na jejich úkor.

Mgr. Pavel Eybert, člen oblastní rady a senátor PČR